albumen

Rozehrajeme hranice stylů ještě o něco víc, opustíme známá území a vydáme se na širé moře hudby. Nedostaneme se tím k pravé podstatě hudby, k srdci hudby, které beztak vždy tluče v nějakém stylu. Můžeme ale zaslechnout šum hudby jako živlu, jenž prochází všemi styly. Albumen (bílek) není srdcem všeho, ale mořem, do kterého je vše vnořeno. Nemá jinou funkci než právě tuto: obklopovat a hýčkat vše, co se rodí, tlumočit vibrace různých prostředí. Nejniternější záhada hudby je mnohem spíše než nějakou podstatou a srdcem ztělesněna mořem albumenu: totiž ta záhada, že hudba je zároveň vejcem a hlukem.